Proti postupu lékaře je možné podat stížnost. Jestliže lékař působí v rámci své samostatné praxe, podává se stížnost přímo k němu. Pokud lékař vykonává svou činnost např. jako zaměstnanec v nemocnici, podává se stížnost k jejímu vedení. Tato stížnost musí být vyřízena nejdéle do 60 dnů. Pokud s jejím vyřízením není stěžovatel spokojen, může se dále obrátit na příslušný úřad, který poskytovateli zdravotních služeb (samostatnému lékaři nebo nemocnici) udělil oprávnění (ve většině případů je to místně příslušný krajský úřad).
Domníváte-li se, že lékař postupoval neodborně nebo jednal neeticky, můžete podat stížnost k profesní organizaci (např. České lékařské komoře či České stomatologické komoře).
V závažnějších případech, kdy se pacient domnívá, že postupem zdravotníka bylo poškozeno jeho zdraví nebo byla způsobena újma na jeho jiných právech, je možné podat občanskoprávní žalobu k soudu a domáhat se náhrady újmy. V takovém případě doporučujeme obrátit se na advokáta, který žalobu podá a bude vás zastupovat v řízení před soudem. Seznam advokátů specializujících se na zdravotnické právo naleznete na internetových stránkách České advokátní komory.
V krajních případech, kdy je podezření, že postupem lékaře mohl být spáchán trestný čin (např. ublížení na zdraví z nedbalosti), je možné podat na policii trestní oznámení.
Do své zdravotnické dokumentace máte právo nahlížet v přítomnosti pověřeného zaměstnance poskytovatele zdravotních služeb (tedy zaměstnance vašeho lékaře či zaměstnance nemocnice). Nahlížet můžete osobně nebo k tomu můžete určit jiné osoby. Ze zdravotnické dokumentaci si můžete pořizovat kopie a výpisy, a to vlastními prostředky na místě (např. pořízením fotografií na mobilní telefon). Poskytovatel zdravotních služeb je na vaši žádost povinen pořídit vám kopii zdravotnické dokumentace, a to nejpozději do 30 dnů. Za to může požadovat úhradu, která ale nesmí být vyšší než náklady spojené s pořízením výpisu nebo kopie. O ceně vás musí informovat v ceníku, který bude na místě přístupném pacientům.
Zákon ale nedovoluje odnést si originál zdravotnické dokumentace. Ten musí vždy zůstat u poskytovatele zdravotních služeb.
Ze zákona máte právo na výběr i změnu zdravotní pojišťovny. Zdravotní pojišťovnu lze změnit jednou za 12 měsíců, a to vždy jen k 1. lednu nebo 1. červenci.
Podepsanou přihlášku k nově zvolené zdravotní pojišťovně musíte podat v průběhu kalendářního pololetí bezprostředně předcházejícího tomu, ve kterém chcete zdravotní pojišťovnu změnit, a to nejpozději 3 měsíce před požadovaným dnem změny. Přihlášku lze podat pouze jednou v kalendářním roce.
Možnost odmítnout pacienta je velmi omezená. Zákon tak dovoluje učinit pouze v několika případech:
Zásadně však nemůžete odmítnout pacienta, kterému je třeba poskytnout neodkladnou péči, nebo jde-li o porod či v situacích, kdy je poskytnutí zdravotní péče nezbytné z hlediska ochrany veřejného zdraví, ochrany zdraví při práci nebo v krizových situacích.
V případě odmítnutí musíte vydat pacientovi písemnou zprávu, ve které je uveden důvod odmítnutí.
Ukončit péči o pacienta lze pouze v těchto případech:
Ukončením péče nesmí dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo vážnému poškození zdraví pacienta.
Zdravotník je oprávněn sdělovat informace o zdravotním stavu pacientovi (nebo jeho zákonnému zástupci) a osobám, které k tomu pacient určí. Pacient také může výslovně určit osoby, kterým informace sdělovány být nemají. Jinak o všech skutečnostech, o kterých se dozví při poskytování zdravotní péče, má povinnost zachovávat mlčenlivost. Tato povinnost se vztahuje na veškeré údaje o pacientech, nikoli pouze na informace týkající se jejich zdravotního stavu.
V některých případech je však sdělení informací dalším osobám nezbytné, a není proto považováno za porušení povinnosti mlčenlivosti. Jde o následující případy:
Za porušení povinné mlčenlivosti se dále nepovažují případy, kdy jsou údaje sdělovány v nezbytném rozsahu pro ochranu vlastních práv v řízeních před soudem (např. trestní, občanskoprávním) nebo v řízeních před jinými orgány.
Souhlas zákonného zástupce k provedení umělého přerušení těhotenství je dle zákona vyžadován u pacientek, které ještě nedovršily 16 let. U pacientek mezi 16 a 18 lety věku není takový souhlas vyžadován, jejich zákonný zástupce se však o provedené interrupci vyrozumí.
Umělé oplodnění lze provést pacientce, jejíž věk nepřekročil 49 let. Jeho úhrada ze zdravotního pojištění je však možná pouze do dosažení 39. roku věku (za splnění dalších zákonem stanovených podmínek).
Umělé oplodnění lze provést pouze na základě písemné žádosti tzv. neplodného páru, tj. ženy a muže, kteří tuto zdravotní službu hodlají podstoupit společně. Tato žádost nesmí být starší než 6 měsíců. Žena a muž tvořící neplodný pár však nemusí být manželi.
Pokud se umělé oplodnění provede neprovdané pacientce, má se následně za to, že otcem dítěte je muž z neplodného páru, který dal k tomuto umělému oplodnění souhlas. To platí bez ohledu na to, zda bylo k oplodnění užito genetického materiálu neplodného páru či dárců.
Dárcovství orgánů od zemřelých dárců funguje v ČR na základě tzv. předpokládaného souhlasu. To znamená, že odběr z těla zemřelé osoby lze v zásadě uskutečnit tehdy, pokud s tím zemřelý za svého života (nebo zákonný zástupce osoby, která není plně svéprávná) nevyslovil prokazatelně nesouhlas. Nevysloví-li pacient s odebráním nesouhlas, předpokládá se, že se s odběrem souhlasí, a odběr mu proto může být proveden.
Nesouhlas se považuje za prokazatelně vyslovený, byl-li vyjádřen některým z následujících způsobů:
Jakožto občan EU máte právo, aby k vám v jiném členském státě bylo přistupováno jako k místnímu pojištěnci co se týče přístupu ke zdravotní péči i např. její kvality. Je proto dobré nosit vždy při sobě svůj průkaz pojištěnce i v zahraničí.
Výše uvedené však také znamená, že mají-li místní obyvatelé v daném státě povinnost se na úhradě zdravotních služeb částečně podílet, stejnou povinnost budete mít i vy (např. povinnost částečně uhradit převoz či náklady na hospitalizaci). Tato spoluúčast se v ostatních zemích vyskytuje častěji než u nás, lze proto doporučit sjednat si před odjezdem pojištění u soukromé zdravotní pojišťovny, které by vám takové náklady alespoň zčásti pokrylo.
Jestliže má být proveden zákrok osobě, která není plně svéprávná a která tomuto zákroku vážně odporuje, lze zákrok provést pouze se souhlasem soudu – přestože opatrovník se zákrokem souhlasí. Soud bude v takovém případě rozhodovat v tzv. řízení o zásahu do integrity.
Zákon umožňuje, aby pacient pro případ, že se v budoucnu dostane do stavu, ve kterém nebude schopen vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb, tento souhlas nebo nesouhlas vyslovil předem. Teto institut se nazývá dříve vyslovené přání (‚‚DVP”). Aby bylo platné, musí být písemné a splňovat další zákonem stanovené náležitosti.
Zdravotníci mohou dle zákona respektovat jen takové DVP, které bylo učiněno na základě písemného poučení pacienta o důsledcích jeho rozhodnutí. Toto poučení provede praktický lékař, u něhož je pacient registrován, nebo jiný jeho ošetřující lékař v oboru zdravotní péče, s níž DVP souvisí. Poučení musí být v DVP zahrnuto jako jeho součást. DVP musí být následně opatřeno úředně ověřeným podpisem pacienta (podpis lze ověřit např. na Czech POINTU na poště).
Další možností je však učinit DVP při přijetí do péče určitého poskytovatele zdravotních služeb (např. nemocnice) nebo kdykoliv v průběhu hospitalizace. Takto vyslovené přání se zaznamená do pacientovy zdravotnické dokumentace. Záznam podepíše pacient, zdravotnický pracovník a svědek. DVP učiněné tímto způsobem bude platit pouze v případě zdravotních služeb poskytovaných tímto poskytovatelem.